Abstinent Zdeněk

Jsem neznaboh, pohan a bezvěrec.

Ale má Duše je Boží. Ne, to není její vlastnost. To je vlastnické právo. Duši mám půjčenou od Boha. Každý človíček to tak má. Jen málokdo si to uvědomuje. A je to právě Ona, která mi připomíná jaký nejsem a jaký bych měl být. Moje Duše od Boha má moje Srdce a to je čistě Moje. Není moc čisté. Tak co s tím.

Nic mi není svaté. A přitom respektuji to, co Bůh stvořil na věky. Svatoušci mi jdou proti srsti. Víru nahrazují Ideou. Esoteriku logikou a Boha, tak Boha odděluji od jeho Ducha. Beru nadarmo Boží všechno protože vím, že Bůh miluje srandu jako mocnou tvořivou energii. Jen Božího Ducha se bojím. Vždyť je to on, kdo všechno řídí a bude soudit. A je to Bůh, kdo žehná přičinlivým. Tak i když mě Jeho Duch zřídí, tak jen Bůh mě z toho může vytáhnout díky mé přičinlivosti.

Každá myšlenka lehce přeroste v ideu, tedy ve víru. Hle. Tak já nejsem bezvěrec. Věřím v odkaz mistra Jana Husa a Jana Ámose Komenského. Oba položili základy nového vnímání světa. Jeden to zpečetil smrtí a jeden vyhnanstvím. Tyto dvě pečetě jsou vlastní Ježíši a Kristu. Ale jsem bezvěrec. Nemohu věřit, když vím. Vlastně musím, protože i vědění, myšlenky a idea potřebují krmit. Stejně jak Duše a Srdce, tedy Láska. Člověk má od Boha přirozenou potřebu něčemu věřit. Já věřím v beztřídní společnost a Ráj na Zemi. Amen. Smích – ať nikdy nepřejde.

Jsem neznaboh z titulu, že neznám všechny Bohy. Ale vnímám je všechny jako jednoho. A všechny pohany miluji, protože oni vnímají Božího Ducha. A jejich učení je vysoká škola Boží. Oddělit Boha od Božího ducha, Ježíše od Krista, nás postaví na práh vnímání všelikého učení starých rukopisů, pověstí, legend, bájí a pohádek. Protože pevnou a silnou trojici tvoří kříž. Symbol ukotvení. Co není ukotveno, moře spolkne, stejně tak život. Duch jen tvoří a je mu jedno co. Ale Bůh žehná trvalým hodnotám.

Proč nás Duch Boží dovede až do úzkých.

• Protože jsou to jeho algoritmy do kterých vstupujeme ve své svobodě rozhodování.

• Bezmezná lidská svoboda je krutá.

• Člověčí Nebe je za Vesmírem. Však naše obloha je Nebe naší Země a nás lidí.

• Každý večer Bůh ví, co bude zítra a to mluvím jen o základních cyklech.

• V cyklech nadřazených ví co bude za měsíc, za rok …

• Poslouchat Boha není o plnění rozkazů ani přání. Je to o Jeho vedení k Němu.

• Jako vedlejší produkt na této cestě je spokojenost, láska a klid, mír.

Z výšeuvedeného vyplývá, že náboženské války jsou a vždy byly ve skutečnosti jen mocenské. A tudíž nemají nic společného s vyznáním. Skončí až mocnosti pominou. A o tom byl život našich obou Janů. Máme se učit pravdu v pravdě a dokonce víme i jak.

Poznámka pod čarou.

Toto je oficiální úvod před vstupem do popisu algoritmů. Toto je vyznání, kterým se ospravedlňuji před Bohem, stejně jak Jidáš svou oprátkou. Kdo obdržel Ducha neměl by se jen tak courat a šťourat v algoritmech, ale měl by předložit ucelený výklad pro nový základ vnímání života. A to je můj úkol pro nadcházející roky. Amen.

Boží absence v lidském životě má za následek špatné vnímání citů a pocitů. Stejně jak tělo se brání před nemocí horečkou, tak i Duše se brání skrze city a pocity, ale u nich je to obráceně a naruby. „Buď horký nebo studený, ale nebuď vlažný“ je psáno. Pro alkoholika to vnímám tak, že buď chlastej, nebo nepij, a s tím si v obou případech užívej. V prvním případě falešného reálného života, v případě druhém skutečně skutečného života. Být vlažný znamená žít ve lži a pořád se jen utápět a topit. Tento princip platí obecně pro každého, kdo žije ve lži. Protože být závislý není jen o alkoholu.

Bůh v našem životě nesmí být falešný, fiktivní, vymyšlený. Musí být skutečný, hmatatelný a viditelný. Jestli je něco jen jako, má to rychlou pomíjivou hodnotu. Pravý vztah s Bohem je jen jeden. A ten musí být v pravdě pravdivý. A proto musíme začít u sebe.

Je mi 61 let a neoplývám moudrostí, proto jsem se rozhodl, že se začnu učit žít. Bůh mi žehnej. Jako první kapitolu otevírám Ukotvení abstinence. Potřebuji si objasnit pojmy výčitka, svědomí a hřích (minout cíl). Protože mé první kroky abstinence začaly špatně.

„JežíšMarja“ výkřik z hrůzy. „Já jsem tak šťastnej“. Jó. To si tak v poklidu sedím v klidné společnosti a z ničeho nic vykřiknu „JežíšMarja“. Nastává ticho, zraky se upírají ke mně a já s úsměvem dodávám. „Já jsem tak šťasnej.“ Tak tomuto říkám Kvantový dotek. „Energdžajs“ zní moje oblíbené slovo. Není to z mé hlavy. Je to z písničky.

Pro začátek se domnívám, že je dobré si uvědomit, že žijeme na hřbitově své vlastní minulosti. Každý z nás porušil celé desatero. Já jsem nezabil? Jak to že ne. Každý něco nebo někoho pohřbil. Byl nucen pohřbít. Naše minulost nás honí vpřed. Každý včerejšek pohání dnešek. Člověk ukotvuje vše co vytvoří, pohnojí, a nekouká. Tak to vnímám u sebe a ve svém okolí. Přivlastnili jsme si práva stvořitele. Nikdo z nás se nemůže divit, že Boží Duch, jeho algoritmy, nás dovede až tam, kde vůbec nechceme být. Proto Ukotvení abstinence musí být Boží. Ne moje. Stalo se. Ale až po sedmi letech útrap, bloudění … Děkuji ti Bože za těch sedm let tvoření v mém životě.

Přirozeně a také přirozeně, tedy ve své skutečné skutečnosti, vnímám svůj postoj ke dnešnímu Křesťanství jako Boží perpetuum mobile. Ano, vytvořil se ve mně silně záporný náboj k tomuto učení. A tak si uvědomuji, že právě tímto jsem si vytvořil svůj odpor k chlastu. Nenávidím Lež. Předkládané pravdy mockrát přetočené Bible, vnímám ve své podstatě stejně jak každodenní opilost svého zhýralého života. Ale. Také tu máme na světě i kontinentální, přesněji územní rozlišnosti. (to slovo je významově správné)…. ale to už zase předbíhám.

Jestli z mých prvních řádků vnímáte něco jako osud, pak je to dobře napsané. Ale pro mě je to moc brzo, abych toto téma otevíral.

Já věřím na osud,

protože si ho mohu vybrat.

A uvěří každý, kdo pochopí proč se narodil.

A pochopí, čím má naplnit okamžik Smrti.

Jo jo, umírání je umění o životě.

Vážení přátelé, umírám!

A budu umírat dlouho.

VEDz RVAHEs

Více rozepisuji a rozepisovat budu na http://abstinent.pageride.cz/sjednoceni/rozum-a-mysl/