Mirku
Můj spolubydlící Miroslav Levák umřel
Večer jsem to napsal a ráno zemřel.
Společné čekání na LDN
Propadlé oči
Propadlé břicho
Vystouplé žebra
Svaly se za kostmi v kůži krčí
Nemocný, vyzáblý, líný, vypelichaný chrt
Nehledám se
Stejně bych se nenašel
Pokaždé jsem někde
kde mě život strčí
Jen dnes to tu neznám
Fotka jak z koncentráku
Ale tam se všichni hýbali
a tady je lůžko nemocniční
Buď pozdraven jdoucí na smrt !
Jsem s tebou na tvé poslední cestě
Doprovodím tě
Znám dobře tvůj cíl
netradiční
Cestou ti budu vykládat
o otevřené jasné bráně
Každý máme svou
ale já tě zavedu k té mé
Kde harmonie miliardy barev
ve věčném pohybu
rozmělní tě k obrazu svému
Dnes poprvé
Naučím tě procházet
ať příště před smrtí
se nemusíš dívat do sebe
Ale rovnou do Nebe
Vole
Lidé, kteří neumí žít, neumí ani umírat.
Frajeřina to je dřina
Vymletý stoh slámy
Nastal čas
přestat si vybírat
Zbývá jen dodat, že mnohaleté tajné popíjení může vést až sem.
Dnes ráno, 15.září 2016, Miroslav Levák zemřel, po měsíčním trápení v nemocnici ve věku 45 let.