Abstinent Zdeněk

Debakl třetí ve fázi - alkohol mě ničí

1. Armáda spásy (ubytovna, asylový dům)

2. Vlastní řešení (nová práce, třetí svatba, nový byt, nový život)

3. Hromadící se problémy (zastavárny, pravidelná návštěva hospody, 6x detoxikace, 2x léčení, odchod manželky, rozvod)

   1. Další otřesné skutečnosti (vyhození z PÚ, ztráta soc. podpory, nastěhování feťáků do bytu, mejdany, soudní vystěhování)

   2. Ulice – totální debakl (lavičky pro spaní, kontejner pro obživu, střídavě noclehárna)

4. Služba následné péče – abstinence

   1. Rok a půl pobyt (základní návyky pro zvládnutí abstinence, zvýraznění náročnosti programu)

   2. Tři roky na tréninkovém bytě (osvojení si návyků, bez pomocníků by mi to nešlo, dobrovolnictví)

1. Armáda spásy
   1. Hned následující den po propuštění z výkonu trestu jsem byl v Havířově. Moje první kroky vedly na "Byťák". Tam jsem šel s dotazem, kdo bydlí v bytě po rodičích, kde jsem byl doma. Dozvěděl jsem se, že mi nevzniklo převodní právo, protože táta mě odhlásil ze služeb. Takový je zákon. Vzpomněl jsem si, že o tátu pečovala jedna paní. Vlastně jsem souhlasil s tím, že jediný dědic bude ona.
   2. Uklidnil jsem se. U kurátora, kde jsem si šel pro peníze, jsem se dozvěděl o noclehárně AS. Šel jsem tam hned a domluvil se na večer. Měl jsem kde pát. Přes den jsem se rozkoukával po hospodách, jak se Havířov změnil. Večer na ubytovně jsem se věnoval Bibli. S touto činností jsem začal už ve výkonu trestu. V kontaktu s Bohem jsem cítil, že nejsem tak sám.
   3. Po několika měsících jsem se dostal na Asylový dům. Dopoledne organizovaný úklid, odpoledne organizované pití. Večer jak, kdy. Hospoda na rampě, televize, čtení. Docházel jsem do křesťanského sbou AS a tak jsem se zapsal i do Alfa kurzu pro začátečníky. Ve sboru se mi líbilo. Bylo to něco nového a pěkného.
   4. Pěkná byla také práce v kuchyni v Asylovém domě pro matky s dětmi. Tam jsem se seznámil se svojí třetí ženou.
2. Vlastní řešení
   1. Již jsem byl klientem AS rok a tak bulo nutné začít se o sebe starat. No což. S Boží pomocí to půjde samo. A šlo. Nevěřil jsem vlastním očím. Na místo "mistra veřejně prospěšných prací" bylo přihlášeno 60. lidí. Braly tři. Před komisí jsem se netajil ničím. Od vedoucího projektu až k barákovému v kriminále. Dodal jsem, že s místem počítám a proto jsem si už koupil kolo, abych měl všechny své ovečky pod dozorem. Výsledek - byl jsem přijat.
   2. Začalo se mi to líbit. Organizoval jsem práci, kontroloval, zjišťoval jsem nedostatky, vydával materiál ... Nějak se proláklo, že jsem bezdomovec AS a mojí vedoucí z Magistrátu mi řekli ať si zažádám o byt. Mezi tím se můj vztah ke známosti z kuchyně rozrostl natolik, že byla svatba. Bylo to fajn, chodit po práci se ženou a dětmi na pivo do zahradní restaurace. Doma se ženou vínečko. Byt jsem zařídil raz dva. Od hospodářky AD jsem dostal telefonní číslo na paní, která potřebovala vyklidit pozůstalost. V pracovní době na traktoru jsem to přestěhoval. Lidi jsem na to měl.
   3. Každý den před prací jsem si na spravení dával pivo a pak šel na poradu. Následně jsem měl sraz se svýma "ovečkama" v bufetu a při pivě a velké slivovici jsem rozděloval práci. Na oběd jsem chodil domů. Je pravdou, že děti od manželky byly malé a tak starosti byly malé. Chodil jsem s nimi k doktorům, zařizoval školku a školu a mezi tím samozdřejmě popíjel. Byl jsem spokojený muž.
3. Hromadící se problémy
   1. V mojí nové rodině se staly pravidlem návštěvy zastavárny. Vždy před šekama ze sociálky nám došli peníze a tak jsem to musel řešit. Peníze budou a my nebudem, bylo moje heslo. Když jsem to už nezvládal - třesy, zvracení, každodenní opilost, šel jsem na detox. Toto se také stalo pravidlem. Mísa přetekla a já musel na léčení, abych uklidnil rodinu a přátele.
   2. Toto se také stalo pravidlem. Na léčení, vždy po několika detoxech jsem jel zas. Moje poslední léčení bylo úplně bez výsledků. Pil jsem hned po návratu z léčení, abych oslavil návrat domů. Přátelé už nevěděli, co mi mají říci a vzdávali to a já jsem ani netušil, že se ode mě vzdaluje i rodina.
   3. Když jsem se jednou ráno probudil, byla manželka pryč i s dětmi. Den před tím se zeptala, jestli chci peníze na pití nebo aby zůstala a neodešla, nevěril jsem jí. Vlastně mi to bylo jedno. Chtěl jsem pít a to bylo pro mě rozhodující. A když tu teď není, mohu aspoň pít a nebude mi to toho nikdo "kecat".
      1. A jak si tak chlastám, zjistil jsem, že už nemám za co. Našel jsem pět feťáků, kteří neměli kde spát. Domluva byla rychlá. Za pití mohou u mě být. A tím pak všechno ostatní nějak přišlo samo. Denně v lihu jsem zapoměl na termínovanou návštěvu PÚ a šup, už jsem byl bez hmotné nouze a bez peněz na nájem. Každý den mejdan a kravál. S tím spojený nelký nepořádek tedy výstižně řečeno "bordel". Soudní vystěhování urychlily i nesčetné stížnosti sousedů. Policie u mě byl pravidelným hostem.
      2. Když opravili dveře a vyměnili fabku, oddechl jsem si. Domů se už nedostanu. Konečně klid. Už mě to unavovalo. Není nad to popíjet a rozjímat sám pod širým nebem. Hlad mě dovedl ke kentejnérům již ve společné domácnosti s feťáky. Teď to byla pravidelná dopolední činnost. Pak somrování před Tescem. Popíjení, sem tam vopice. Když byl čas, tak jsem si zašel na Nízkoprahové Denní Centrum  pro pečivo a osprchovat se. Po půl roce jsem se mohl zpět přihlásit na PÚ a byly zase peníze na pití. Vydrželi mi tak tři dny a pak zase postaru.
   4. Jak jsem byl už na pracáku, tak jsem mohl spávat na ubytovně, protože sociálka mi noclehy platila. To bylo fajn. Vždy jsem propašoval lahvinku sebou, abych v noci neumřel žízní. Objevil se nový pocit, prázdnota. Nějak se mi promítl můj celý život s chlastem a tak jsem zjistil, že to nikam nevede. Léčení je zbytečné. Hledal jsem delší pobyt. Otevřeli Dům následné péče pro alkoholiky s pobytem na rok a půl. Hurá. Mám rok a půl klid a navíc se blížila zima a já budu v teple. To stojí za to.
4. Služba následné péče - a tady začíná můj nový střízlivý život. Už nespoléhám sám na sebe. Sám jsem to nikdy nezvládl.
   1. Bližší popis je v zamyšlení uveden dál, protože tady už je rozum, láska a víra. Láska v prvé řadě sám k sobě, protože celý život s alkoholem potvrdil, že mi na sobě vůbec nezáleží. Tak od této chvíle vše dělám pro sebe.

Zamyšlení nad třetím debaklem

1. Armáda spásy
   1. Po výkonu trestu jsem zjistil, že i roční izolace od alkoholu mě nenasměřovala k abstinenci. Těšil jsem se jako malý kluk až se "ožeru". Taky proto jsem do Havířova přijel až druhý den. V Havířově jsem se ze začátku neopíjel. Vyřizování noclehu bylo pro mě důležité. Pravdou je, že další dny jsem to lehce dohnal.
   2. K pobytu na Asylový dům mě pomohla má neskrývaná přízeň k Bohu. Svoje popíjení před Bohem jsem zdůvodňoval tím, že s alkoholem jsem Bohu spirituálně blíže. A vlastně mě to provázelo celý 3.debakl.
   3. Sem tam, tak jednou týdně, jsem se na noc nedostal do AD. Protože jsem nestihl uzavírací hodinu k návratu a navíc jsem potřeboval vystřízlivět. Většinou jsem to zakotvil někde v nonstopu u kávy. Šlo to. Uměl jsem vystřízlivět. Teda skoro vystřízlivět, tak abych prošel přes vstup přes pečovatele.
   4. S mojí třetí ženou jsme svůj vztah prohlubovali v zahradních restauracích, kde mi platila pivo a to mi bylo sympatické. Když jsem potřeboval půjčit, tak bez problémů mi dala tisícovku ať jí rozměním. Já ji z lásky každé ráno nakradl kytku květin ze záhonků před domy po celém Havířově.
2. Vlastní řešení
   1. Zatím mi žádné vlastní řešení nepomohlo. Ale musel jsem to zkusit znovu. Vždyť nejsem alkoholik. A vůbec jsem si neuvědomil, že když nemám prostor abych se opíjel, tak si aspoň držím svou hladinku. Tak tomu bylo i na výběrovém řízení. Nikdo nic nepoznal a já mohl chválit Boha a pořádně to oslavit.
   2. Svoji hladinku jsem si dobře hlídal, takže z počátku nikdo nic nepoznal. V práci jsem byl "radio-aktivní" a to se mým nadřízeným líbilo. Byt jsem dostal hned po svatbě. Svatební hostinu mě připravila AS na Karmelu (křesťanské rekreační středisko), kde jsme měly zároveň závěr Alfa kurzu. Den před svatbou jsem pořádně "potáh" a na svatbu mě museli v mé kanceláři budit. Neměl jsem nic na spravení a tak jsem před Bohem trpěl až do večera. Na večerní vycházce po vesnici vedly mé kroky nejkratší cestou do hospody.
   3. Za ten rok pracovním poměru, bylo to na dobu určitou, jsem si ani nevšiml, že jsem promarnil šanci mít pracovní poměr nastálo. A taky jsem si vůbec nevšiml, že se silně propadám. A už vůbec mi nedošlo, že zneužívám dobroty křesťanů, za kterého jsem se taky vydával. Nebo jsem jím byl ? Dnes vím, že Bůh nemá rád obžerství a ožerství. A přesto mě měli rádi, nevěděl jsem, že mi chtějí pomoci od alkoholu. Proč ? Vždyť piji stejně jako ostatní. Bral jsem to od nich jako samozřejmost.
3. Hromadící se problémy
   1. Vyřídil jsem manželce péči o osobu blízkou. S jejím malým synem jsem po doktorech vyběhal všechna potvrzení. Rozpočet se nám pěkně zvedl a já se vůbec nestyděl pít víc. Vždyť jsem to zařídil já, ne ? Postupně jsme doplňovali domácnost a já pil stále víc a více. Až už nebylo za co doplňovat, protože všechny peníze spolkl můj chlast.
   2. Debakly nekončili na ulici, ale na detoxu buď v Havířově nebo v Opavě s tříměsíčním pobytem. Nevím, možná jsem se snažil nepít, nevím. Dnes však cítím, že podvědomě jsem neměl důvod přestat pít. A moje závislost mě vyhovovala. Chlastal jem rád. Skvělý pocit při opíjení. "Machrování až na půdu." Mám byt, rodinu a peníze na pití. Velmi spokojený člověk.
   3. Je smutné, že ani po odchodu manželky, jsem nechtěl nic ve vztahu k alkoholu měnit. Na kontě mi zbyly nějaké peníze a tak jsem přešel na Vodku, abych tomu dal grády. Manželka mi řekla, že se vrátí, když přestanu pít. Věděla, že nepřestanu a tak požádala o rozvod. Rozvedli mě rychle.
      1. Obklopila mě lhostejnost vůči sobě a svému okolí. Feťákům jsem se dříve vyhýbal a teď je mám doma. Se vším všudy. S alkoholem a fety a děvčaty. Z mého bytu šel takový smrad z "trávy", že vzniklo podezření, že se u mě vaří perník. Policie musela udělat domovní prohlídku. Naštěstí to tak daleko nedošlo.
      2. Nezlobil jsem se, že mi nikdo nedával peníze na nájem. Týden před soudním vystěhování jsem zmizel z bytu a jel do Šenova. Vrátil jsem se až po soudním vystěhování. Kluci na ulici mě přivítali mezi sebou. Vzhledem k tomu, že jsem se mezi nimi pohyboval od odchodu své ženy, věděli o mých načasovaných problémech. Věděl jsem, jak se mám zařadit do davu a zapadnou mezi ně. Stalo se. Zvláště oblíbený jsem byl, když jsem měl peníze ze sociálky. Byly to pařby pod širákem. "Krása. Spojení s Nebem"
   4. Vzhledem k tomu, že toto opojení bylo vždy krátkodobé, dostavily se také střízlivé chvíle s možností rozumově uvažovat. Noclehárna, teplo, sucho a postel. Blížila se zima. Když jsem se šel zeptat na Následnou péči pro alkoholiky začal jsem rozhovor těmito slovy. "Chtěl bych přestat pít a nevím jak na to." Po čtrnácti dnech abstinence jsem byl přijat.
4. Služba následné péče Cítil jsem to jako poslední šanci. Jestli teď nepřestanu pít, tak se uchlastám k smrti. Finito. Vzal jsem svou šanci za pačesy a s radostí jsem 14 dnů na ulici abstinoval. To byla podmínka přijetí. Věděl jsem, že chci abstinovat, ale nevěděl jak na to.
   1. Byl jsem první uživatel a na domečku jsem byl sám dva týdny, než přišli další. Byla to nádhera. "Já nepiji." Modlím se a pracuji. Celý den jsem měl co dělat. Dostali jsme pejsky z útulku. Staral jsem se o králíky, poprvé v životě jsem kosil kosou. Staral jsem se o pašíka. Poprvé v životě jsem kydal hnůj. Dělal jsem pomocníka pečovatelům na údržbě farmy. Zkusil jsem si i zahradničinu, uklízel jsem dům. Každý den jsem měl tak krásně nabitý program. Toto mě asi utvrdilo, že chci abstinovat. Život je o něčem jiném.
      1. Pak začali chodit další a další klienti až nás bylo patnáct a začalo to doopravdy. Režim dne, pracovní terapie, volnočasové aktivity, skupinový přístup a individuální přístup. Všechno čemu jsem nerozuměl jsem si šel vyhledat do studovny. Večery jsem trávil s pečovatelem, který měl službu, psychoterapie byla pro mě alfa a omega. Četl jsem knížky o komunikaci a učil se mluvit. Bylo třeba si vytipovat slabá místa své abstinence a osvojit si řešení. První a druhou "depku" v životě jsem si naštěstí prožil na domečku. Mnozí to nezvládli a vrátili se k alkoholu.
      2. Pracoval jsem v kuchyni a staral jsem se o pejsky. Starat se o pejsky, nebo o jiná zvířátka je perfektní terapie. Proto zvířátek za rok a půl přibývalo. Ovečky, kozy a ve finále byl osel. Na chalupě je pořád co dělat, tak i zruční řemeslníci se představili. Skupinové terapie pondělí a čtvrtky byly skvělé. Mockrát jsem se přistihl jak dovedu "pindat" nesmysly. Individuály mě postrkovaly stále dál v abstinenci a to jsem si vůbec neuvědomoval. Až při obhajobě 3.fáze. Při tvorbě obhajoby (dělal jsem ji celou noc) jsem si naráz uvědomil, že jsem hotov. Jsem připraven.
      3. Nelenil jsem. Mohl jsem spát mimo Domeček. Seznámil jsem se s Maruškou, která se stala mým andělem strážným na mé cestě abstinence do dnes.
   2. Na tréningovém bytě jsme byli dva. S Mirkem jsem byl celou dobu na jednom pokoji. Vztahy za ten rok a půl již byly upraveny a tak jsme se mohli každý zvlášť a společně vrhnout do života.
      1. Za těch pár let jsem se dvakrát do stal do situace, které jsem byl zvyklí řešit alkoholem a to nutkání bylo tak silné, že jsem se dostal do depresí. Tedy dvakrát jsem byl hospitalizovaný na psychiatrii. Těch pár týdnů izolace s účinnou psychoterapií mě vždy postavilo zpět pevně na nohy. Víte, když mám v městě čurání, tak raději do hospody nejdu. Není to o tom, že si nevěřím. Je to o tom, že si mnoho alkoholiků věřilo a recidiva byla raz dva. A takový příkladů je hodně.
      2. Je pravda je mě moc pomáhalo, jen tak si pokecat se spolubydlícím, nebo jinými alkoholiky. Navíc jsem dělal dobrovolníka na Domečku a tak kontakt s touto problematikou byl pořád a pořád bylo a je o čem povídat.
      3. Nedílnou součástí se staly tyto moje webové stránky, které mi získávají přízeň. dále liter.cz kde mám spoustu přátel a příznivců. Nedílnou součástí mého života je Mail, kde rád žádám o pomoc, ať už je to jen pouhý názor, je to skvělé. Mám přátele na FC a tak nejsem sám. Naučil jsem se myslet i sám na sebe. A když mě dlouho nikdo nepochválí, tak něco vymyslím, a pochvalu si vynutím....

Uvědomuji si, že s příchodem abstinence do mého života vstoupil také Bůh. Nemám jak si vysvětlit všechny ty změny, které se odehrávají ve mě. Kdy si každý den uvědomuji svou přítomnost ve svém životě. Nic není stereotyp. Vše je originál. Svoboda, po které jsem snil v opojení a pod širákem se rozplynula. Teď prožívám svobodu opravdově a důstojně.
Je toho hodně, co by tu mohlo ještě být. Ale raději budu pokračovat dál na stránkách Jak abstinovat - Konečně ve svém.