Začátky s alkoholem
Jak to bylo se mnou, než jsem se stal alkoholikem
Věřím tomu, že kdybych neměl onu zmiňovanou dispozici k alkoholismu, mohl jsem fungovat stejně jako ostatní. Vychutnávat si dobrou whisky, sem tam se opít a zase fungovat. Ale.
Uvádím několik momentů, které mě dovedly k prvnímu léčení do Opavy v roce 1987.
-
Alkohol byl v mém životě něco svátečního. A já mám rád sváteční náladu. Takže když jsem slyšel narážky na moje pití, tak jsem nechápal. Vždyť jsem chlap a pijí všichni. Kdo nepije není chlap.
-
Když jsem musel ukončit zábavu s pitím a jít dělat něco jiného, tak jsem byl vzteklý. A jak jsme dopili, tak jsem prodlužoval zábavu a sehnal další pití. Pokud jsem zůstal sám, začal jsem hledat novou zábavu s pitím. Nechtěl jsem přestat.
-
Učil jsem se hledat důvody proč pít a proč chodit na akce, na kterých se pije.
-
Začala u mě narůstat sebeúcta. Projevem bylo, že jsem se stal "Mistr světa".
-
V období, kdy jsem nepil, jsem se těšil zase na nějakou akci, nebo hledal důvody proč jít do hospody. Chození na pivo po šichtě se stal životním standardem.
-
Můj okruh přátel se zmenšil. Zůstali u mě pouze ti, kteří taky rádi pili. Lichotilo mi, když říkali.: "Ten Zdeněk má ale výdrž." Sousedkám nevadilo tak moc, že piji, ale kde na to beru. A to mě taky lichotilo.
-
Začal jsem alkohol tahat i tam, kde se to nehodilo. Nejdříve v práci. Pak i třeba na dětský den ...
-
Začal jsem tajně pít. Vytvářel jsem si tajné zásoby alkoholu. Např. jednu láhev vodky jsem měl ve sklepě. V práci to z počátku nebylo nutné. Každý si rád tu štamprličku dal. Později už mi to začalo být trapné a nechtěl jsem se dělit.
-
Tak se začaly objevovat pravidelné denní doušky. Došlo to až k tomu, že jsem stával do práce dříve, abych před šichtou stihl v bufetě pivo s panákem.
-
Na řadu přišel neplánovaný tah. Z hospody místo domu jsem odjel mimo město s jedním známým k němu, abych mohl pokračovat v pití.
-
S tím vším souvisí neustálé lhaní. Velmi mazaně jsem všechno vysvětloval a zdůvodňoval.
-
Přidala se také okna. To se jeví tak, že přišel do hospody nebo tam kde jsem chlastal a divil jsem se, co všechno jsem tam dělal.
-
Pití se stalo pro mě sportem, kde jsem vykazoval vynikající výsledky. Pravdou je, že druhý den se dostavovaly výčitky, ale těch bylo stále míň a míň.
-
Koupil jsem si auto. Rodina se domnívala že se můj vztah k alkoholu změní. Tak mi nastaly večery, kdy jsem musel utnout pití, protože jsem druhý den někam jel. a to mi teda nedělalo dobře.
-
Pak to přišlo. V práci jsem nafoukal. Abych nedostal výpověď, šel jsem na léčení. Problém byl v tom, že jsem si do této chvíle neuvědomoval, že jsem alkoholik a stačilo si to uvědomit třeba už u čtvrtého bodu. Někteří mi říkali, že jsem alkoholik už dříve. Ale kdo by jim věřil.
A tak jsem nastoupil k léčení. Tři měsíce v psychiatrické léčebně v Opavě byly pro mě Velkou švandou. Vůbec jsem to nebral vážně. Jednalo se mi jen a jen o to, abych léčení absolvoval a nedostal výpověď. O tom, že jsem alkoholik a měl bych s tím něco dělat jsem vůbec neuvažoval. Taky to tak dopadlo. Viz dále.
Poznámka pod čarou
Znám pár alkoholiků abstinentů, kteří to zastavili již po první léčbě. Řekli "Stop" a abstinovali. Toto je ideální způsob, jak si zachovat lidskou tvář. Já to neudělal. Viz dále ...